Příprava ST
Po tom, co si Miloš rozbil držku, s Pedrem již měsíc spolupracuju já.... No povím Vám, byly to chvilky krize i chvilky štěstí... naštěstí nemám žádný pád na kontě, na což jsem patřične hrdá(pozn. autorky: Větvím i stromům se vyhýbám). Pedroušek si se mnou zažívá doslova peklo.. Louky cváláme pomalu, nikam neletíme, klušeme spořádaně za koněm.. Na jízdárně po něm chci zlý věcičky jako obraty a ustupování.. tfujtajbl, už aby se mu Milošek vrátil!!
No a po posledním týdnu jsme si s Pedrem dali skokovou přípravu! Pro nás oba bych to přirovnala k ST úrovni Nejprve jsme dělali řádky v klusu, cvalu.. potom nějaké in-outíky a nakonec gymnastická řádečka - což byl můj životně největší hrdinský čin! Najížděla jsem to se smrtí v očích, ale Pedro mě v tom nenechal
Po oddřeném skokovém tréninku jsme si šli vykoupat nohy do Jizery, tam jsme odhalili další Pedrovu vášeň. A to sice tu, že není jenom závislák na rychlosti, ale on je i potápěč! Povím Vám, být v plavkách, tak jsme prozkoumali celou tu naší zátočinku. Naprosto nebojácně se vrhnul do vody a chodil a nořil se a chodil a nořil se... překvapil, je to fakt vodomil
Toť asi rychlé shrnutí z mé strany, myslím si že Pedrouš celou situaci patřičně okomentuje ve svém deníčku a pěkně si mě tam zdrbne.. ještě aby ne
Dráža