Cesta do neznáma
Dneska mě a Zorku vzali páníčkové na výlet. Jeli jsme na druhou stranu od louky, kam chodíme téměř denně. Bylo to takové vzrušující, jet po neznámé cestě, neznámou krajinou, ale tvářil jsem se statečně a nedal jsem na sobě vůbec nic znát . A to na nás vybafnul velký černý pes, jel kolem nás vlak, zpoza plotu na nás číhala hromada dřeva nebo nám cestu zkřížil potůček. Tím jsme prošli úplně v pohodě, jen páníček si neuvědomil, že mám na nohách krásné nové vínové strouhačky , takže byli celé mokré . Než jsme došli k našemu cíli, louce na pravém břehu Jizery, potkali jsme nějakého klučinu, který mě a Zorce doběhnul koupit jablko a pak si mě pohladil. Je dobře, že se ještě najdou tak dobře vychované slušné děti. No, na té louce jsme zaklusali, dvakrát na každou stranu a pak vyrazili domů, abychom byli před setměním zpátky ve stáji.
A teď už dobrou noc
Pedro