Dlouhá pouť - cesta domů
Čtvrtý den, který jsme trávili pryč z naší domovské stáje, nás páníčkové přišly vzbudit stejně brzo, jako v den, kdy jsme se na dlouhou pouť vydali. Z toho jsem usoudil, že nás čeká cesta domů. Docela jsem se na to těšil, hlavně na cestou přes místní hluboké lesy, v nichž vedou ty krásné písčité cesty, po kterých se tak skvěle cválá.
Já i Zorka jsme se chtěli rozloučit s našimi spolubydlícími, ti však byli již na pastvě. Šťastní to koníce, kteří mohou být již od brzkého rána pryč z té přespávací klece.
Cesta nám pod kopýtky ubíhala pěkně, Zorka se sice trošku loudala, takže jsme na ní každou chvíli někde čekali. Ale ségra je hlavička a měla hodně dobře spočítané, že když se nepožene jak splašená, tak pak nebude tolik unavená. Nevadí, příště se poučím .