Jak jsem se seznámil se ségrou
Ještě jsem se po příjezdu ani nerozkoukal ve svém boxu a už mi zase nasadili ohlávku a táhli mě ven. Jestli jsem byl do téhle chvíle "vykoukanej", tak po prvním vykročení ze stáje ven jsem čuměl jako vůl. V tý pidiohrádce, který v mém novém domově říkají výběh stála klisnička jedna báseň, fakt kus a představte si to - taky strakatá jako já!!!! Můj nový páníček mě dovedl až k ní do výběhu a tu rozkošnou stračenu taky držela na vodítku ta slečna, co si pro mě přijela s mým páníčkem. Chvilku jsme se tak jako očuchávali, znáte to, viděli jsme se přeci prvně. Pak nás páníčkové odepli z vodítek a my se začali honit po výběhu. Co mě šokovalo ještě víc, ta stračena, kterou její panička oslovovala "Zorko", se mi snažila naznačit, že tady je pánem ona a tak jsme po sobě párkrát vykopli. Přece se nenechám zahanbit. Ale za chvilku už bylo vše OK a snad budeme kámoši nic víc, nic míň, Zorka je totiž skoro jako moje ségra ikdyž nevlastní