Sbližování se Zorkou
V noci jsem nespal moc klidně, protože se mi zdálo o ségře. Ale nezdálo se mi o ní jako o ségře, ale jako o tý úžasný strakatý klisničce z výběhu. Trošku zmatek.
Jen co jsem otevřel oči, netěšil jsem se na nic jiného než na chvíli, kdy mě zase pustí s ní do výběhu (teda krom snídaně, na tu se těším ze všeho nejvíc ).
Pak přišlo ono vysněné odpoledne, přijeli páníčkové a pustili nás do výběhu. Zorka se mi moc líbí a hlavně jsem zjistil, že je v říji, a proto mě tak moc rajcuje dokonce tak moc, že si pěkně hlídám, abych ji měl jenom pro sebe. Ale furt je tady ten problém, že je jako moje ségra Jakmile chce jít na kus řeči s Beťouchem nebo Nikitou, zaženu si ji pěkně do kouta. Sice po mně sem tam vykopne, stejně jako Beťouch s Nikitou, když se na ně rozeběhnu, ale to se dá přežít. Za dnešek mám jenom jeden šlinc :-)
PS: už vím, jak z té sourozenecké šlamastyky ven!!! Ona je jen jako moje ségra! Jenom jako!
Střežím ji jako oko v hlavě :-)