Už to bude více jak dva měsíce, co jsme vás informovali o tom, co děláme a jak se máme. Ale abych nepředbíhal, vysvětlím, proč jsem zavedl druhý deníček. Důvod je prostý. V soužití koně a jezdce je mnoho věcí, které které se dají lépe popsat očima jednoho či druhého. Některé věci můj věrný Pedro nedokáže vysvětlit i kdyby chtěl.

   Za ty dva měsíce se událo mnoho věcí. Já i Pedro jsme si užívali sněhu, té bílé radosti, ale když první sněhová přikrývka roztála, zjistili jsme, že sníh zase tak super není, protože když se sněhová pokrývka ztenčí tak, že už skrz ní prosvítá zem, nemůžeme na louku a parkur je tou dobou už hodně rozdupaný a rozblácený, takže se na něm mnoho dělat nedá, jelikož by se při cvalu mohl zranit jak jezdec tak kůň .

  Takže se těšíme až přijde jaro. A užíváme si už asi čtrnáct dní trvajícího teplejšího počasí, které vysušuje "jízdárenské" plochy a my můžeme beze strachu cválat na kruhu o 106. Ano ano, poslední dobou jsem na Pedrovi začal cválat na kruhu.

   A proč tolik klusu a cvalu na kruhu?

   Na kruhu proto, aby se Pedro naučil chodit kulturně pomalu. Pedro je totiž sprinter tělem i duší a přál bych vám zažít ten trysk, kdy běžíme doslova s větrem o závod. Bohužel je to částečně negativní jev, způsobený tím, že předchozí majitelé Pedra jezdily stylem "louka - trysk - udidlo" a Pedro jak vidí louku, už čeká na pobídku k zběsilému trysku.

   Také jsme si pořídili vychytané průvlečky, aby se Pedro naučil držet hlavinku pěkně dole a snažíme se pohybovat ve všech chodech "dopředu dolů" (doufám, že jsem to nepopletl). Když k tomu přičteme kavaletovou práci, tak děláme všechno pro to, aby se Pedrovi nasvalila záda a zmírnilo se jejich prohnutí.

   A abych nezapomněl, začali jsme skákat. Pro Pedra to není žádný problém, tváří se přitom jako starý mazák, nemá problém s odhadem odskoku, narozdíl ode mě, skokanského analfabeta. Náš první skok vypadal asi tak, že jsme najeli na asi 30cm vysokou kavaletu, Pedro ji skočil a já jsem ten doskok nějak nezvládl, takže jsem vypadl ze sedla a padal napravo dopředu dolů. Nebyl bych to ale já, abych z koně spadl, takže jsem se nějakým způsobem udržel a to tak, že levou nohodou jsem se držel přes sedlo, rukama visel jako klíště na Pedrově krku a čekal, až Pedro přejde z cvalu do klusu a kroku. Naštěstí pro mě jsem se udržel a když Pedro zastavil, vyšvihl jsem se zpět do sedla (tuhle situaci brzo nafotíme, jen co nabiju baterky)

  Když jsem to jel po druhé, už to bylo ok a tak jsem přešel na vyšší skok, Dráža postavila křížek, cca 50cm. Skákání nás baví a já věřím, že se to brzo naučím.